Chlustinia keyserlingi (Barrande, 1846), velikost s ostny - 23 mm (sag), Praha Pankrác - bohdalecké souvrství (st. beroun)

Chlustinia keyserlingi (Barrande, 1846), velikost s ostny - 23 mm (sag), Praha Pankrác - bohdalecké souvrství (st. beroun)
Řád: Lichida Moore, 1959 †, podřád: Odontopleurina , nadčeleď: Odontopleuroidea Sepkoski, 1998 , čeleď: Odontopleuridae Burmeister, 1843 †, rod: Chlustinia Přibyl & Vaněk, 1965 †, druh: Chlustinia keyserlingi (Barrande, 1846) 
 
    Cephalon je konvexní (vypouklý, vyklenutý), směrem dopředu se zužuje. Oční oblouky jsou ledvinovitého tvaru. Volné líce přerůstají v mohutné lícní trny opatřené vnějším pilovitým ozubením (druhotnými, marginálními trny). Hrudník má 10 článků ze kterých vyrůstají výrazné pleurální trny, které směrem k pygidiu mohutní. Pygidium je menší než cephalon. Středová část má pouze 3 články a končí v polovině pygigia. To je opatřeno řadou menších ostnů a dvěma mohutnými ocasními trny.
    Lichiidní trilobiti čeledi Odontopleuridae, tzv. odontopleurdi se objevují spolu s ostatními lichiidními trilobity ve třetím oddělení kambria, což je přibližně před 513 miliony let. Kambrium dělíme na dvě spodní etapy, střední a svrchní. Jejich ranné, kambrické nálezy jsou poměrně vzácné a rozhodně nepatří k běžným vzorkům soukromých sbírek. Název čeledi odontopleuridů by se dal volně přeložit, jako zubatá hruď, což poměrně skvěle charakterizuje jejich morfologii a předjímá jejich budoucí neuvěřitelnou tvarovou diverzitu, plnou ostnů a trnů.
    Občas se tento trilobit z bohdaleckých vrstev nazývá Chlustinia detecha Šnajdr, 1984 †. Je to velmi oblíbené a časté pojmenování těchto odontopleuridů z nálezů v bohdaleckém souvrství. Tento název však není validní a jde, z pohledu dnešní taxonomie pouze o synonymum platného Chlustinia keyserlingi (Barrande, 1846) †. Názory, že se trilobit druhu detecha liší od druhu keyserlingi délkou ocasních trnů a množstvím drobných ostnů na pygidiu je nepodoloženou, tudíž zcela nepodstatnou a iracionální záležitostí. Ve skutečnosti půjde spíše o endemické poddruhy jednoho druhu, navyklé na specifické podmínky k životu, přičemž jednotlivá "marginální" jinakost nálezů může být dána rozdílnou taphonomií jednotlivých souvrství a usazenin.
 

 
   
    Poměrně mohutné pygidium velké 20 mm (sag), což je téměř délka trilobita na fotografiích výše. Kromě tohoto velkého pygidia je kámen bohatý na schránky nuculidních mlžů. Nuculidní mlži jsou velmi významnou skupinou mlžů, od níž mnoho paleontologů odvozuje vznik všech ostatních skupin mlžů. Ačkoli jde o skupinu takto důležitou, byla u nás, ale i ve světě dlouhodobě zanedbávána. Systematika nuculidních mlžů je velmi složitá, některé znaky (tvar schránky, počet zubů) jsou přeceňovány, jiné naopak nedoceněny (směr stočení vrcholu, velikost zubů). Velmi často vytváří prakticky neřešitelný problém orientace schránky; přední část schránky se zaměňuje za zadní a obráceně. V bohdaleckém souvrství se nacházejí pževážně tyto rody - Praeleda Pfab, 1934 † a Ctenodonta Salter, 1852 †. Systematika těchto mlžů však není jednoduchá. Pojeta (1971) prostudoval rody Ctenodonta, Praeleda a Praenucula a ukázal, že jméno Ctenodonta je užíváno velice široce a zahrnuje velké množství odlišných druhů (do rodu Ctenodonta je řazeno celkem 183 druhů). Rody Praeleda, Praenucula a Deceptrix Fuchs, 1919 považuje Pojeta (1971) za tvarově natolik podobné, že je není možné od sebe bezpečně oddělit. Babin a Melou (1972) na základě studia druhu Ctenodonta ponderata (Barrande, 1881) popsali nový rod Concavodonta. Tunniclif (1982) ukazuje rozdíly mezi rody Praeleda a Praenucula (velikost zubů, vrchol, svalové vtisky). Pojeta (1988) revidoval rod Ctenodonta a s jistotou k němu zařadil pouze tři americké druhy. Babin a Guttiérez-Marco (1991) také oddělili rod Praenucula od rodu Praeleda a zároveň se zabývali jedinci popsanými Barrrandem (1881) jako Leda bohemica. Cope (1999) vydělil rody Praeleda a Deceptrix, a to zejména na základě stratigrafického výskytu. Zároveň popsal i nový druh zámku (cardiolaridní), který mají jak Praeleda, tak Deceptrix. Takže asi tak nějak. Nicméně pravděpodobně jde o pozůstatky schránek mlžů rodu Praeleda Pfab, 1934 †. Praha Malešice - bohdalecké souvrství. Nalezl Arnošt Hanák.
 
   Praeleda subtilis Cope, 1999 †.
 
   
Velikost 13 mm (sag), Králův Dvůr (Zahořany) - zahořanské souvrství.
 
    Trilobiti rodů Chlustinia Přibyl & Vaněk, 1965 a Primaspis Richter & Richter, 1917 vyhledávali většinou mělčí dno a proto se často vyskytují pouze v prachovcích svrchních poloh souvrství. Nálezy kompletních jedinců v zahořanském souvrství jsou většinou špatně zachované. Krunýř Chlustinie je velmi členitý a v hrubých prachovcích se kolem něj většinou tvoří tenká konkrece.
 
Vědecké názvy:
Chlustinia Přibyl & Vaněk, 1965 †
Chlustinia keyserlingi (Barrande, 1846) †
- u nás se vyskytuje v zahořanském souv., loc. Zahořany, Králův Dvůr, Vráž, Praha - Vysočany nebo bohdaleckém souv., loc. Praha - Vysočany
Chlustinia detecha (Šnajdr, 1984) – Chlustinia keyserlingi (Barrande, 1846) †  
- u nás se vyskytuje pouze v bohdaleckém souvrství, okolí Praha - Michle
Chlustinia mikulasi (Šnajdr, 1982) – Chlustinia keyserlingi (Barrande, 1846) †
 
Vědecká synonyma:
Acidaspis keyserlingi Barrande, 1846
Chlustinia detecha Šnajdr, 1984
Chlustinia mikulasi Šnajdr, 1982
Leonaspis keyserlingi (Barrande, 1846)
 
zdroj: https://www.biolib.cz/
MARIKA STEINOVÁ, Předběžná zpráva o revizi nuculidních mlžů ze šáreckého souvrství (pražská pánev, střední ordovik, darriwil), Česká geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1