Deanaspis senftenbergi (Hawle & Corda, 1847) - velikost 16 mm (sag), Beroun (Vinice) - vinické souvrství (st. beroun)

Deanaspis senftenbergi (Hawle & Corda, 1847) - velikost 16 mm (sag), Beroun (Vinice) - vinické souvrství (st. beroun)
Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, podřád: Asaphina Fortey & Chatterton, 1988 †, nadčeleď: Trinucleoidea Hawle & Corda, 1847 †čeleď: Trinucleidae Hawle a Corda, 1847 †, rod: Deanaspis (Hughes et al., 1975) †, druh: Deanaspis senftenbergi (Hawle & Corda, 1847) .
 
    Slepí trilobiti rodu Deanaspis jsou drobní, obvykle 15 - 25 mm velcí. Jejich krunýř je zhruba stejně dlouhý i široký. Jejich velký hlavový štít polokruhovitého tvaru nese silně vyklenutou glabelu. Široký hlavový lem mají perforovaný soustředěnými řadami téměř pravidelně uspořádaných otvorů, jež jsou zřejmě pozůstatky receptorů, pomocí nichž vyhledávali potravu a cítili přítomnost predátorů. Předpokládá se, že se pomocí lemu dokázali zahrabat v případě ohrožení do bahnitého dna moře. Lícní trny jsou často až 3x delší než vlastní tělo. Oči chybějí. Trup je složen ze šesti úzkých článků. Malé, široce trojúhelníkové pygidium s dlouhou střední osou je jen nezřetelně článkované. Trilobiti rodu Deanaspis byli v ordoviku celosvětově rozšířeni. Druh Deanaspis senftenbergi je hojným trilobitem Barrandienu, odkud jsou známa i jeho larvální stadia, avšak pouze z určitých vrstev břidlic středního ordoviku. Čeští skalníci, profesionální sběrači fosílií, tohoto trilobita nazývali mouchový rak nebo Moucha od Vinice. Drobným trilobitům s dlouhými trny skalníci obecně říkali mucha, moucha.
 
   
Velikost s lícním trnem 35 mm (sag). U těchto nálezů jde často o exuvie, ale někteří jedinci mají zachované i pevné líce včetně trnů – zde zřejmě šlo o uhynulé jedince.
 
   17 mm (sag).
 

    Trinukleoidní trilobiti již od počátku 19. století upoutávají badatele nápadně vyvinutým širokým a perforovaným hlavovým lemem (angl. fringe), který vybíhá v dlouhé, distálně ostře zašpičatělé lícní trny. Glabela trinukleoidů je velmi výrazně klenutá, podobně jako líce. Trinukleoidi jsou obvykle sekundárně slepí. Trup je plochý, složený z pěti či více velmi mírně vyklenutých segmentů, pygidium ploché, většinou drobné, trojúhelníkovitého tvaru. Trup a pygidium (= thorakopygon) jsou k cefalonu připojeny poměrně vysoko nad spodní úrovní lemu. Toto základní uspořádání může mít různé varianty; hlavový lem může být více či méně klenutý a může vzhledem k povrchu sedimentu zaujímat spíše šikmé (např. rod Cryptolithus), jindy spíše subparalelní postavení a může být méně klenutý než líce, pak leží spíše plošeji na sedimentu - Protolloydolithus, některé druhy rodu Trinucleus či v oblasti Barrandienu hojní Deanaspis či Marrolithus (Fortey a Owens 1999). Tato zvláštní, tzv. „trinukleoidní morfologie“ byla již Bergströmem (1969, 1972), Cisnem (1970), Čechem (1975) a zejména Forteym a Owensem (1997, 1999) interpretována převážně jako adaptace k tzv. „filter chambre feeding“ – tedy k filtrování povrchové vrstvy sedimentu a jemného organického detritu v tzv. filtrační komoře, vytvořené výrazně klenutou glabelou a lícemi.
 
 
 
 
    Dlouhé a úzké lícní trny trilobita plnily při sběru potravy rytím a s ním spojeným filtrováním sedimentu pravděpodobně především stabilizační funkci – umožňovaly jedinci pevněji se zakotvit na dně, jak ostatně indikují i nalezené ichnofosilie. U ichnodruhu Rusophycus cryptolithi Osgood jsou zachovány stopy po lícních trnech v místech za předpokládanou dutinou po filtrační komoře.
 
 
 
 
Vědecké názvy:
Deanaspis (Hughes et al., 1975) †
Deanaspis goldfussi (Barrande, 1846) †
- u nás se vyskytuje v letenském souvrství - Praha Letná - pod Hanavským pavilonem, Děd u Berouna - Drabov / ve společenství trilobitů Dalmanitina socialis/
Deanaspis parviporus (Přibyl & Vaněk, 1969) †
- u nás se vyskytuje v libeňském souvrství - Klabava - nad železniční stanicí, Ejpovice na Rokycansku
Deanaspis senftenbergi (Hawle & Corda, 1847) † - u nás se vyskytuje ve vinickém souvrství, Beroun - Vinice
Deanaspis vysocanensis (Přibyl & Vaněk, 1980) † - u nás se vyskytuje v bohdaleckém a zahořanském souvrství
Deanaspis linol Šnajdr, 1981Deanaspis parviporus (Přibyl & Vaněk, 1969) †
 
Vědecká synonyma:
Marrolithus ornatus senftenbergi (Hawle & Corda, 1847)
Tetrapsellium pulchrum (Hawle & Corda, 1847)
Trinucleus cribrosus (Hawle & Corda, 1847)
Trinucleus elegantulus (Hawle & Corda, 1847)
Trinucleus senftenbergii (Hawle & Corda, 1847)
 
Podřízené taxony (rody) čeledi Trinucleidae Hawle & Corda, 1847 †:
Anebolithus Hughes & Wright, 1970 † 
Australomyttonia Baldis & Baldis, 1995 † 
Bancroftolithus Baldis & Baldis, 1995 † 
Bergamia Whittard, 1955 † 
Bettonolithus Morris, 1988 † 
Botrioides Stetson, 1927 † 
Broeggerolithus Lamont, 1935 † 
Costonia Whittard, 1956 † 
Cryptolithoides Whittington, 1941 † 
Cryptolithus Green, 1832 † 
Deanaspis Hughes et al., 1975 † 
Declivolithus Přibyl & Vaněk, 1967 † 
Decordinaspis Harper & Romano, 1967 † 
Eirelithus Lamont, 1941 † 
Famatinolithus Harrington & Leanza, 1957 † 
Furcalithus Fortey & Owens, 1987 † 
Guandacolithus Harrington & Leanza, 1957 † 
Gymnostomix Fortey & Owens, 1987 † 
Hanchungolithus Lu, 1954 † 
Huenickenolithus Baldis & Baldis, 1995 † 
Incaia Whittard, 1955 † 
Jianxilithus Zhang & Zhou in Lu et al., 1976 † 
Lloydolithus Bancroft, 1933 † 
Lordshillia Whittard, 1966 † 
Marekolithus Shaw, 1995 † 
Marrolithoides Williams, 1948 † 
Marrolithus Bancroft, 1929 † 
Microdiscus Emmons, 1855 † 
Myinda Stubblefield in Stubblefield & Bulman, 1927 † 
Myindella Hutchison & Ingham, 1967 † 
Myttonia Whittard, 1955 † 
Nankinolithus Lu, 1957 † 
Ningkianolithus Lu, 1954 † 
Novaspis Whittington, 1941 † 
Onnia Bancroft, 1933 † 
Paratretaspis Dean, 1973 † 
Paratrinucleus Whittington, 1941 † 
Parkesolithus Campbell & Durham, 1970 † 
Pragolithus Vaněk, 1995 † 
Protoincaia Baldis & Baldis, 1995 † 
Protolloydolithus Williams, 1948 †
Reedolithus Bancroft, 1929 † 
Reuscholithus Bancroft, 1929 †
Salterolithus Bancroft, 1929 † 
Stapeleyella Whittard, 1955 † 
Telaeomarrolithus Williams, 1948 † 
Tetrapsellium Hawle & Corda, 1847 † 
Tretaspis McCoy, 1849 † 
Trinucleus Murchison, 1839 † 
Whittardolithus Hughes et al., 1975 † 
Xiushuilithus Zhou in Lu et al., 1976 † 
Yinpanolithus Lu in Lu & Zhang, 1974 †
 
zdroj:
https://www.biolib.cz/
Petr Budil, Michal Mergl, Oldřich Fatka, Martin Lisec - Několik poznámek k funkční morfologii trinukleoidních trilobitů. Zprávy o geologických výzkumech v roce 2010