Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Acastoidea Reijers, 1972 †, čeleď: Acastidae Delo, 1935 †, rod: Phacopidina Hupe in Choubert et al., 1956 †, druh: Sokhretia solitaria (Barrande, 1846) †.
Jediný nález de fakto kompletního trilobita Sokhretia solitaria (Barrande, 1846) †, který zdobí naši sbírku. Průměrná velikost těchto trilobitů je 25 - 60 mm. Glabela nese 3 glabelární brázdy. Brázda S1 je nejhlubší, S2 je vepředu mírně klenutá a brázda S3 je nejdelší, slabě sigmoidální. Schizochroální oči jsou dlouhé, složeny z mnoha omatidií. Povrch cephalonu je velmi jemně a hustě granulovaný, jež však pouhým okem nejsou vidět (cca 90-100 granulí na 1 mm²). Trup je složen z 11 prstenců. Trilobit má na hustě granulovaném pygidiu poměrně dlouhý trn, který se však ve většině případů nezachoval.
Dalmanitidní trilobiti jsou na většině výchozů bohdaleckého souvrství vzácní. Jediná vyjímka jsou trilobiti rodu Eudolatites, kteří pravděpodobně preferovali hlubší bahnité dno. Drobní dalmanitidní trilobiti preferovali spíše mělčí a dobře prokysličená místa a proto jsou hojní hlavně ve střednách a vyšších polohách souvrství v michelské facii prachovců a karbonátů a podložních břidlic. Sokhretia solitaria je asi nejhojnějším druhem ze spodních poloh michelské facie. Tento drobný trilobit dorůstal průměrné velikosti kolem čtyř centimetrů. Šlo pravděpodobně o drobného predátora, který se živil organismy, které vyhrabal z bahnitého dna nebo zbytky, které našel na povrchu.
Tento druh je velmi obtížné odlišit od druhů Phacopidina quadrata a Kloucekia invicta, které se rovněž hojně vyskytují v michelské facii. Hlavním rozdílem je cephalon mirně vybíhající do špičky a pygidium, které je mírně větší v poměru ke zbytku těla. Silnější lícní trny se často na vnitřním jádře nezachovají a pygidiální osten chybí jen rodu Kloucekia.
V současnosti se tento druh velice hojně vyskytoval v okolí Brumlovky, kde bylo nalezeno mnoho set kompletních stočených jedinců. Většinou šlo o velmi dobře zachovaná vnitřní jádra, pygidium bylo však často utrženo nebo jinak poškozeno. Kompletní rovní jedinci byli podstatně vzácnější, ale i přesto jich bylo nalezeno mnoho desítek.
zdroj: https://ordovik.sweb.cz/bohdalecke.html
Dalmanitidní trilobiti jsou na většině výchozů bohdaleckého souvrství vzácní. Jediná vyjímka jsou trilobiti rodu Eudolatites, kteří pravděpodobně preferovali hlubší bahnité dno. Drobní dalmanitidní trilobiti preferovali spíše mělčí a dobře prokysličená místa a proto jsou hojní hlavně ve střednách a vyšších polohách souvrství v michelské facii prachovců a karbonátů a podložních břidlic. Sokhretia solitaria je asi nejhojnějším druhem ze spodních poloh michelské facie.
Tento drobný trilobit dorůstal velikosti kolem čtyř centimetrů. Šlo pravděpodobně o drobného predátora, který se živil organismy, které vyhrabal z bahnitého dna nebo zbytky, které našel na povrchu.
Milan Šnajdr - Bohemian Trilobites, Ústřední ústav geologický, Praha, 1990, ISBN 80-7075-001-4
Vědecká synonyma:
Dalmanites solitaria Barrande, 1846
Kloucekia solitaria (Barrande, 1846)
Phacops ovoideus Hawle & Corda, 1847
