Ectillaenus benignensis (Novák in Perner, 1918) - velikost 42 mm, Mýto - dobrotivské souvrství

Ectillaenus benignensis (Novák in Perner, 1918) - velikost 42 mm, Mýto - dobrotivské souvrství

Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea , čeleď: Illaenidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Ectillaenus Salter, 1867 †, druh: Ectillaenus benignensis (Novák in Perner, 1918) †.

    Slepý illaenidní trilobit (u nás např. ještě Zbirovia arata), který byl nejprve popsán z marockých ordovických nalezišť. Nutno podotknout, že čeští zástupci tohoto druhu jsou často lépe prokresleni i di nejjemnějších detailů. Je to trilobit u něhož jsou velmi dobře zachovány tzv. přírůstkové likńie - kutikulární terasy. Často je nalézán nerozplaven, je to pravděpodobně tím, že po většinu života žil zahrabán v substrátu, kdy po uhynutí nedošlo ke zpětnému rozplavení krunýře.

   
Negativ se zachovalými přírůstkovými liniemi.

    Druhové jméno je odvozeno od latinského slova benigni - laskavý, dobrotivý. Tato souvztažnost se promítá i do pojmenování dobrotivského souvrství. Výskyt dobrotivských vrstev (dobrotiv), které jsou mladší, než známější šárecké s. (llanvirn), je znám, mimo jiné, zvláště východně od Mýta, kde se nalézá augustiniánský klášterní kostel Panny Marie (Zvěstování Páně) a sv. Benigny (Svatá Dobrotivá). V roce 1327 klášter získal ostatky svaté Dobrotivé (Benigny), umučené roku 449. Od té doby se klášter nazývá „klášter svaté Dobrotivé“, neboli Sancta Benigni.