Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea †, čeleď: Illaenidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Ectillaenus Salter, 1867 †, druh: Ectillaenus katzeri (Barrande, 1872) †.
Kompletní jedinec trilobita Ectillaenus katzeri (Barrande, 1872) †. Na jílovité břidlici, která je typická pro tuto lokalitu, se nalézá také cranidium trilobita Colpocoryphe bohemica (Vaněk, 1965) † a na trupu Ectillaena je část negativního otisku drobného, ale stratigraficky významného ramenonožce Eodalmanella sp. Havlíček, 1950 †. Břidlice šáreckého souvrství na lokalitě Drahouš náleží spodní části biozóny graptolita Corymbograptus retroflexus (Perner, 1895) † a lze v nich najít bohaté společenstvo s trilobity, rhynchonelliformními ramenonožci, mlži, břichonožci, skořepatci, hlavonožci, zmíněnými graptolity ad. Horniny jsou porušeny řadou puklin a zlomů, které oddělují jednotlivé, vůči sobě posunuté větší bloky. Kromě šáreckého souvrství se na lokalitě nacházejí odkryvy souvrství klabavského, které je starší než s. šárecké. Fauna v klabavském souvrství je chudší, břidlice klabavského souvrství na Kalvárii proráží porfyrická žíla. V tomto souvrství se nacházejí fosílie biozón Corymbograptus v-similis Bouček, 1973 †, Holograptus tardibrachiatus (Bouček, 1973) †, Azygograptus ellesi Monsen, 1937 † a poddruh Tetragraptus reclinatus abbreviatus Bouček, 1956 †. Dominují graptoliti (řád Dendroidea - se jedná o benticky žijící formy a Graptoloidea - jedná o planktonní formy) a linguliformní ramenonožci. Ostatní skupiny jsou vzácné nebo velmi vzácné. Jedná se např. o konulárie, fylokaridní korýše apod.
Trilobit Ectillaenus katzeri byl Barrandem pojmenovám po rokycanském učiteli Antonínu Katzerovi, otci významného geologa a mineraloga Bedřicha Katzera. Byl to ale právě jeho otec, tedy Antonín Katzer, který roku 1855 upozornil odborníky na naleziště konkrecí na polích mezi Osekem a Rokycany (zdroje uvádějí, že právě on byl první nálezce tzv. kuličky u Dílů v roce 1853, někde se objevuje i rok 1855). Popisem jednotlivých trilobitů z této lokality posléze Barrande zaplnil velkou část svého druhého svazku, který byl součástí rozsáhlé encyklopedie Silurský systém středních Čech „Système silurien du centre de la Bohême“.
Částečný negativní otisk brachiopoda Eodalmanella sp. Havlíček, 1950 †.
Zdroj: Plán péče o přírodní památku ROKYCANSKÁ STRÁŇ - Rokycany
Illaenidní trilobiti patří mezi nejhojnější trilobity ordoviku pražské pánve. V Barrandienu jsou zastoupeni 18 druhy a 9 rody. Poprvé se zde objevují v klabavském souvrství a svůj stratigrafický výskyt končí v silurském želkovickém souvrství. V třenickém ani mílinském souvrství illaenidní trilobiti dosud nebyli nalezeni. Poprvé byli zaznamenáni Merglem (1991, 1992) v přeplavených tufech a tufitech ve svrchní části klabavského souvrství jako blíže neurčitelné fragmenty krunýře Ectillaenus sp. Velký rozvoj zaznamenávají illaenidní trilobiti ve středním a svrchním ordoviku. V šáreckém souvrství je lze nalézt pouze v černých jílových břidlicích a křemitých konkrecích. Na rozdíl od fosilií nalezených v jílových břidlicích jsou zkameněliny v konkrecích velmi dobře trojrozměrně zachované, většinou nejsou postižené deformací a často mají přítomný původní krunýř. Jedná se o zástupce rodů Ectillaenus Salter, 1867 a Svobodapeltis Šnajdr, 1957. První jmenovaný rod je v šáreckém souvrství velmi hojně zastoupen druhy E. katzeri katzeri (Barrande, 1856), E. sarkaensis (Novák, 1918), E. advena (Barrande, 1872), Svobodapeltis avus (Holub 1908) (čeleď Styginidae Vodges, 1890) a E. katzeri parabolinus (Novák, 1918). Poslední dva jmenované taxony se v šáreckém souvrství vyskytují vzácně. E. sarkaensis a E. katzeri parabolinus jsou známi s určitostí pouze z východní části pražské pánve. Podle Havlíčka (1982) západní část pražské pánve byla oblastí s menší hloubkou mořského dna, a proto se zde nalézají illaenidní trilobiti s větším počtem omatidií. Hranice šáreckého souvrství nepřekračuje ani jeden z těchto trilobitů. V dobrotivském souvrství rozlišujeme dvě hlavní facie. Na okrajích pánve sedimentovaly mělkovodní křemité pískovce a v centrální části pánve hlubokovodnější černé jílové břidlice. V hlubokovodnější facii se dosti hojně nalézají Ectillaenus benignensis (Novák, 1918) a Zbirovia arata (Barrande, 1872).
V křemitých pískovcích libeňského souvrství se nalézají illaenidi druhů Zbirovia arata, Cekovia transfuga (Barrande, 1872) a Stenopareia panderi (Barrande, 1972). Ectillaenus holubi (Šnajdr, 1955) je vzácný druh trilobita. Mezi nejčastější fosilie letenského souvrství patří Stenopareia panderi, hojná je i Cekovia transfuga a Zbirovia arata.
Ve vinickém souvrství se poprvé objevuje další zástupce rodu Cekovia Šnajdr, 1955 a to Cekovia salteri (Barrande, 1872). Z podložního letenského souvrství přetrvávají Z. arata i S. panderi. Jsou známi jednak z černých jílových břidlic, ale i z nučického rudního obzoru na bázi tohoto souvrství. V oolitických železných rudách nučického obzoru jsou fosilie velmi dobře prostorově zachovány, často s původním exoskeletem. Svým výskytem je na tuto facii omezena Cekovia goetzi Šnajdr, 1957.
V zahořanském souvrství lze nalézt illaenidy Stenoparea panderi a Cekovia salteri.
Na bázi nadložního bohdaleckého souvrství je vyvinutý vysočanský rudní obzor tvořený oolitovými pelokarbonáty. Svůj stratigrafický výskyt zde končí Stenopareia panderi, naopak pouze na tuto facii je nálezy omezená Stenopareia vaneki (Šnajdr, 1958).
V ordoviku se illaenidní trilobiti vyskytují stratigraficky nejvýše v králodvorském souvrství. Vrstevní sled králodvorského souvrství je tvořen nazelenalými jílovými břidlicemi, které jsou většinou velmi chudé na fosilní zbytky. Výjimkou je několik fosiliferních poloh zejména ve spodní a nejvyšší části souvrství. Ve spodní části souvrství se nalézá druh Octillaenus hisingeri (Barrande, 1846), hlavové a ocasní štíty tohoto trilobita byly rovněž nalezeny i v tzv. perníku ve svrchní části králodvorského souvrství. Další illaenid vyskytující se ve spodních polohách králodvorského souvrství je Zdicella zeidleri (Barrande, 1872). Pro střední a svrchní část souvrství je typický a velmi hojný taxon Zetillaenus wahlenbergianus (Barrande, 1852). Několik metrů pod bází nadložního kosovského souvrství je vyvinutá poloha tufitického vápence, tzv. perníku. Ve velkém množství se zde vyskytují části exoskeletonu druhu Stenoparea oblita (Barrande, 1872). V králodvorském souvrství byli rovněž vzácně nalezeni Alceste latissima Hawle et Corda, 1847 a Stenopareia hospes (Barrande, 1872).
Kosovské souvrství představuje změnu sedimentačních podmínek, změlčení moře a je tvořeno vrstevním sledem slepenců a pískovců s břidličnými vložkami. Illaenidní trilobiti zde dosud nebyli nalezeni.
Zdroj: Jana Slavíčková: Paleontologické oddělení Národního Muzea, Václavské náměstí 68, 115 79 Praha 1
