Eudolatites (Destombesites) angelini (Barrande, 1852) - velikost glabely 40 mm (sag), velikost pygidia 30 mm (sag), Velká Chuchle - bohdalecké souvrství (st. beroun)

Eudolatites (Destombesites) angelini (Barrande, 1852) - velikost glabely 40 mm (sag), velikost pygidia 30 mm (sag), Velká Chuchle - bohdalecké souvrství (st. beroun)
Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Dalmanitoidea Vogdes, 1890 †, čeleď: Dalmanitidae Vogdes, 1890 †, rod: Eudolatites Delo, 1935 †, podrod: Eudolatites Delo, 1935 †., druh: Eudolatites (Destombesites) angelini (Barrande, 1852) †.
 
 
    Průměrná velikost těchto trilobitů je 40 - 70 mm, ale podle nálezů ze západní sahary v Maroku mohli měřit až 17 cm. Této větší velikosti by odpovídal i nález glabely z Velké Chuchle. Podle jednoduchých propočtů musel tento jedinec měřit kolem 135 mm. Trup je složen z 11 prstenců. Kompletnější jedinci rodu Eudolatites se začali objevovat na haldách z "náhodných" výkopů při stavbách v Praze. Vždy se jednalo o stavební zásahy do bohdaleckého souvrství (Pankrác, Sazka Aréna apod.). Glabela a pygidium na fotografii je ale nález z Velké Chuchle /Nad hvězdárnou/ z roku 2009 - pygidium a 2016 - glabela. Vedle pygidia tohoto dalmanitidního trilobita se nalézá část hlavičky trinukleidního trilobita s perforovaným lemem kolem hlavy, Onnia superba superba, jež v tomto souvrství patří k nejčastěji nalézaným trilobitům. Když jsme lokalitu navštívili  v roce 2014, byla zasypána a uprostřed zásypu byl poměrně čerstvý lidský exkrement, asi nějaký vzkaz pro nadšence paleontologie. Nevím, rozumím spíše konceptuálnímu umění než lidovému. V roce 2016 tam byl cítit opět. Nebyl vidět, přesto cítit.
   40 mm (sag)
 
   30 mm (sag)
 

Velikost otisku 10 (sag) x 20 (tr) mm, Velká Chuchle - bohdalecké souvrství (beroun).
 

    Phacopidní trilobiti měli složené oči z drobných oček (omatidií), jejichž počet u jednotlivých druhů kolísá od 85 do 300. Omatidia jsou od sebe oddělena a prostory mezi nimi vyplňuje síťovité pletivo. Tento typ očí nazýváme "schizochroální oči". Rozeznáváme ještě například tzv. "holochroální oči". Ty jsou složeny z daleko většího počtu malých oček, která jsou nahloučena těsně vedle sebe. Na 1 mm² jich obvykle připadá 14 až 16. Ty nacházíme nepříklad u trilobita Odontochile nacházeného v českém devonu (Černá rokle u Kosoře). Dále "abathochroální oči", které bycho mohli nalézt např. u zástupců drobných trilobitů řádu Agnostida.
 

Druh Eudolatites (Destombesites) angelini (Barrande, 1852) † je typickým zástupcem dalmanitidních trilobitů pro černé prachovcové břidlice bohdaleckého souvrství. Většina nálezů byla učiněna na vývozech po Pražské stavební činnosti, stejně, jako i nález tohoto pygidia (foto na textem). Ten byl nalezen na haldě cihelny ve Šterboholích, kam byla navezena z Malešic. Díky neutuchající aktivitě tzv. záchranných paleontologů, kteří se specializují například na dočasné výkopy nebo právě takové vývozy zde bylo zachráněno obrovské množství paleontologického materiálu, který by nenávratně skončil v palírně na cihly. Díky za tuto činnost. 

    Pygidium je opatřeno charakteristickým širokým, jakoby nafouklým lemem, který je spolu s granulací na lících poznávací "ochranou" značkou tohoto fakopida. Jeden z předpokladů je, že to byl významný hydrostatický orgán, jež trilobitu pomáhal při plavání a přesunu v moři. Jelikož se nám doposud nepodařilo uspokojivě dostat do vnitřních orgánů pygidií těchto dalmanitdů mohlo také jít o orgán který zvýrazňoval sexualitu, tím, že mohl být například výrazně zabarven. Mohlo jít také o zbraň (obrannou či útočnou), kterou dokázali efektivněji v případě nebezpečí rozvířit bahnité dno moře nebo to mohl být podobný ocasní kyj, který známe od druhohorních ankylosaurů, jež mohl sloužit k soupeření o partnerku.

 
Vědecké názvy:
Eudolatites Delo, 1935†
Eudolatites angelini (Barrande, 1852)†
- u nás se vyskytuje v bohdaleckém souvrství, loc. Praha - Velká Chuchle nebo vinickém souv., loc. Beroun - Vinice
Eudolatites dubia (Barrande, 1846)†
- u nás se vyskytuje v zahořanském souvrství, loc. Zahořany u Králova Dvora /zahořanský stratotyp/, Dubeč
Eudolatites galafrea Šnajdr, 1987† - u nás se vyskytuje v bohdaleckém souvrství
Eudolatites hastatus (goldfussi) Přibyl & Vaněk, 1972† - u nás se vyskytuje v letenském souvrství, loc. Děd - Barrandovy jámy /Drabov/
Eudolatites karmina Šnajdr, 1987† - u nás se vyskytuje v zahořanském nebo bohdaleckém souv., loc. Brumlovka
Eudolatites promura Šnajdr, 1987† - u nás se vyskytuje v letenském souvrství, loc. Beroun - Děd
Eudolatites sumptuosus Přibyl & Vaněk, 1972† - u nás se vyskytuje v vinickém souvrství, loc. Trubín - JZD
Eudolatites simaki Přibyl & Vaněk, 1980Dreyfussina simaki (Přibyl & Vaněk, 1980)† 
Eudolatites dubius (Barrande, 1846)Eudolatites dubia (Barrande, 1846)†
 
Vědecká synonyma:
Dalmanites angelini Barrande, 1852
Phacops bohemicus Želízko, 1906
 
zdroj: https://www.biolib.cz/
          Milan Šnajdr - Bohemian Trilobites, Ústřední ústav geologický, Praha, 1990, ISBN 80-7075-001-4