Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea †, čeleď: Illaenidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Vysocania Vaněk & Vokáč, 1997 †, druh: Vysocania panderi (Barrande, 1952) †.
Vysocania, dříve také Stenopareia je velmi úspěšný illaenidní trilobit vyskytující se prakticky ve všech souvrstvích Berounu a ve všech typech sedimentů. V zahořanském souvrství se vyskytuje hojně i jako kompletní krunýře. V libeňském souvrství je nejhojnější na lokalitě Rumpál. Skalníci, kteří trilobity sběratelům vyhledávali, označovali tyto ilaenidy obecným názvem lopatáč.
O tomto druhu trilobita se vedly poměrně rozsáhlé diskuze. Šnajdr (1956, 1957) široce diskutoval výskyt druhu Stenopareia panderi (Barrande, 1852) v tehdejším pojetí také v řevnických křemencích (tehdy drabovských křemencích). Podal také výčet dalších lokalit. Rovněž Bruthansová (2003) výskyt S. panderi z libeňského souvrství uvádí. Vaněk a Vokáč (1997) ovšem omezují výskyt tohoto druhu výhradně na zahořanské souvrství. Druh S. panderi navíc Vaněk a Valíček (2001) řadí do rodu Vysocania Vaněk a Vokáč 1997. Validitu rodu Vysocania Vaněk a Vokáč, 1997 ale zpochybnila Bruthansová (2003) a její argumenty lze minimálně zčásti považovat za validní. Hammann (1992) navíc zařadil typový druh rodu Vysocania – Zbirovia vaneki Šnajdr, 1957 do rodu Ulugtella Petrunina, 1975.
Hlava je půlkruhovitá, v příčném i podélném řezu velmi klenutá. Dorzální rýhy jsou nejřetelnější v zadní části hlavy. Směrem dopředu se stávají nezřetelnějšími. Sahají maximálně do poloviny délky hlavy. Uprostřed hlavy mezi dorzálními rýhami blíže zadního okraje hlavy je u četných, dobře zachovalých jedinců znatelné drobné zrnění. Oči jsou místěny po stranách hlavy daleko od dorzálních rýh, blíže k zadnímu okraji hlavy. Volné líce jsou úzké, lícní šev je vyklenutý směrem k postranním částem hlavy. Zadní okraj hlavy je široce zaoblený. Trup je složen z 9 článků. Trupové vřeteno se směrem dozadu zužuje. Jednotlivé pleury jsou ploché a do stran se také zužují. Postranní pleurální laloky jsou u jednotlivých žeber v nestejnoměrných vzdálenostech nazad ohnuté. Povrch trupu je zdoben jemnou granulací. Tvar pygidia je trojúhelníkovitý. Přední okraj pygidia je po stranách kose sešikmený. Zadní obrys pygidia je parabolický. Spodní strana pygidia je zdobena jemnými vráskami nepravidelně dlouhými. Osa pygidia je velmi nezřetelná.
Vysocania panderi
zdroj:
- Unikátní zachování exoskeletonů trilobitů v řevnických křemencích (libeňské souvrství, ordovik) z Ejpovic na Rokycansku - M. Mergl, P. Budil, ZGV 2010, str. 109 - 112
- Trilobiti drabovských a letenských vrstev českého ordoviku - Milan Šnajdr, 1955
- Trilobiti drabovských a letenských vrstev českého ordoviku - Milan Šnajdr, 1955
Vědecké názvy:
Stenopareia Holm in Schmidt, 1886†
Stenopareia hospes (Barrande, 1872)† - u nás se vyskytuje v králodvorském souvrství, loc. lom Kosov, Levín - Lucberk
Vědecká synonyma:
Illaenus hospes Barrande, 1872
Stenopareia oblita (Barrande, 1872)† - u nás se vyskytuje v králodvorském souvrství, loc. lom Kosov, Levín - Lucberk
Vědecká synonyma:
Illaenus oblitus Barrande, 1872
Stenopareia panderi (Barrande, 1852) † = Vysocania panderi (Barrande, 1952)
- u nás se vyskytuje v letenském, libeňském, vinickém a zahořanském souvrství, loc. např. Loděnice, Dubeč /zah. souv./, Těškov - Rumpál /libeň. souv./, Beroun - Děd, Praha - Letná, Trubín /leten. souv./, Beroun - Vinice /vinic. souv./)
Vědecká synonyma:
Illaenus attenuatus Hawle & Corda, 1847
Illaenus laticeps Hawle & Corda, 1847
Illaenus panderi Barrande, 1852
Vysocania panderi (Barrande, 1952)
Stenopareia pulchella Šnajdr, 1975† - u nás se vyskytuje v želkovickém souvrství
Stenopareia vaneki (Šnajdr, 1958) = Vysocania vaneki (Šnajdr, 1958)† - u nás se vyskytuje v bohdaleckém souvrství, loc. Praha - Malešice
Vědecká synonyma:
Stenopareia vaneki (Šnajdr, 1958)
Zbirovia vaněki Šnajdr, 1958
Zbirovia vaneki Šnajdr, 1958
zdroj: https://www.biolib.cz/
