Řád: Phacopida †, podřád: Phacopina †, nadčeleď: Dalmanitoidea †, čeleď: Dalmanitidae Vogdes, 1890 †, rod: Zeliszkella Delo, 1935 †, podrod: Mytocephala Struve, 1958 †, druh: Zeliszkella oriens (Barrande, 1872) †.
Spíše vzácnější drobný dalmanitidní trilobit z dobrotivských vrstev středního ordoviku (dobrotiv - darriwil). V roce 1922 popsal Jan Vratislav Želízko, geolog, archeolog a geolog druh Zeliszkella inflata (Želízko, 1922) † a to z dobrotivských a libeňských vrstev. V první polovině 20. století nesl tento rod pojmenování právě po Želízkovi a to doslova jako Želiszkella Dello, 1935, tedy s háčkem nad prvním písmenem. Pod tímto rodovým označením je uváděn ještě např. v publikaci Dr. Aloise Přibyla - Seznam Českých trilobitových rodů z roku 1950.
Jedná se o rod fakopidních trilobitů menší až střední velikosti, který je znám ze středního a svrchního ordoviku nejenom z Čech, ale také z Francie, Portugalska, Španělska nebo Maroka. Je charakteristický svými velkými schizochroálními oči, které sahají až k zadní části hlavy a ostrými, hlubokými glabelárními rýhami. Trup je složen z 11-ti segmentů. Ten je typický i tím, že se pleury, čím více se blíží k ocasnímu štítu, postupně stáčejí výrazně vzad. Pygidium je podlouhlé, subtriangulární, s osou úzce trojúhelníkovou, která sahá až k zadní části pygidia a sestává z asi 10 prstenců. Rod Zeliszkella Delo, 1935 † se větví na dva podrody, podrod Mytocephala Struve, 1958 † a podrod Zeliszkella Delo, 1935 †. Zde publikovaný druh oriens řadíme do podrodu Mytocephala.
Zeliskella oriens z Barrandova Silurského systému uvedená ještě pod synonymem Dalmanites oriens.
