.jpg?s3=1)
Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, podřád: Asaphina Fortey & Chatterton, 1988 †, nadčeleď: Trinucleoidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Trinucleidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Onnia Bancroft, 1933 †, podrod: Onnia Bancroft, 1933 †, druh: Onnia (O) superba (Bancroft, 1929) †.
Trilobit rodu Onnia, jež je nejhojnějším druhem bohdaleckého souvrství, je velmi blízkým příbuzným rodu Deanaspis. Ten se však nachází v souvrství vinickém (Deanaspis senftenbergi) nebo letenském (Deanaspis goldfussi). Je to slepý trilobit s velkým perforovaným hlavovým štítem. Glabela je silně vyklenutá a byla na týlním laloku opatřena velkým trnem. Ten se však velmi špatně zachovává, vzhledem ke křehké povaze bohdaleckých břidlic. Tato křehkost je krásně zřetelná i na exempláři z obrázku č. 1. Kromě toho, že je fosilie naprosto skvěle zabarvená, je na ní vidět, že pravá část cephalonu se odštípla a je zpět do trilobita vlepena. Jeho malá část však zůstala vykouslá. Tento malý kousek cefalonu jsme sice už nenašli, nicméně odkrývá přítomnost kompletního, výrazně tmavěji zabarveného trupu trilobita. Trilobit má opět v mírně posunuté barevnosti v pozitivu odplavené pygidium. Iniciace nálezu, včetně skládání puzzle a lepení, vzhledem ke křehkosti horniny proběhla na místě nálezu, jinak by to asi trilobit "nepřežil". V okolí Velké Chuchle se dají/dali nalézt i celé exempláře tohoto trilobita. Lokality jsou však již, díky vzrůstající zástavbě, často zaniklé a nalézt kompletnějšího jedince, je čím dál obtížnější.
Obr. 1 - velikost 13 mm, 2016.
Obrázek dole: stočení trilobita (volvace) - v případě ohrožení se trilobit mohl chránit stočením svého těla.
9 mm
Rozšířená funkčně-morfologická interpretace lícních trnů u trinukleoidních trilobitů (na našich nálezech trilobitů Onnia superba (Bancroft, 1929) jsou trny zachovány jen sporadicky. Často jsou z bohdaleckých břidlic doslova "vydroleny". Daleko častěji jejich zachování umožnila sedimentace vinického souvrství na druhu Deanaspis senftenbergi (Hawle & Corda, 1847)) doplňuje dosud existující model ještě o jejich využití jako vahadel, umožňujících nalezení optimálního těžiště poměrně těžkého a ve srovnání s plochým a celkově subtilním thorakopygonem, i velmi robustního cephalonu. Z celkové morfologie je zřejmé, že svalstvo trupu bylo u těchto trilobitů silně redukováno (Bergström 1969, 1972, Cisne 1970 a Campbell 1975). Umožňovalo efektivní stáčení, jak je patrné z množství nalezených stočených jedinců. Celkově však patrně převažoval spíše relativní pohyb thorakopygonu vůči cephalonu. Při vyhledání a následném vybírání potravy však živočich nejspíše nevystačil jen s pasivní polohou cephalonu vůči sedimentu, ale musel jej aktivně používat i k rytí a prohrabávání. V tomto případě – při dorzoventrálních pohybech thorakopygonu vůči cephalonu – mohly dlouhé lícní trny účinně vyvažovat a stabilizovat cephalon a posunout jeho těžiště poněkud vzad, tedy až k okcipitálnímu prstenci. Ke změnám pozice cephalonu vůči trupu by pak postačovala podstatně menší síla, kterou mohlo poskytnout i poměrně redukované svalstvo. Je pozoruhodné, že u trinukleoidních trilobitů jsou lícní trny vždy dlouhé a úzké (ačkoli pro stabilizaci živočicha na dně by postačovaly i trny podstatně kratší) a jejich délku lze do značné míry považovat za znak korelovatelný (tedy tvořící vzájemný vztah) s přítomností perforovaného okraje cephalonu. Vždy jde o znak patřící k trinukleimorfnímu designu (robustní, výrazně klenutý cephalon, redukovaný thorakopygon).
15 mm
9 mm w.jpg)
17 mm, 2018.
Vlevo 13 mm, vpravo 10 mm.
Vlevo 15 mm, vpravo 12 mm, 2017.
9 mm, 2018.
Vlevo 12, vpravo 11 mm, 2018.
U tvarově podobných harpetidních trilobitů je situace výrazně jiná. Není především zcela jisté, jestli jejich perforovaný hlavový lem plnil totožnou funkci jakou předpokládáme u trinukleoidních trilobitů. Mohl totiž sloužit i k dýchání (např. Mc Namara et al. 2009). V každém případě, u harpetidů jsou lícní trny ploché a tvoří pokračování okraje či hlavového lemu, respektive samy jsou jeho součástí. Ani redukce trupu u harpetidů nepokročila tak daleko.
2016
2016 (Kopírovat).JPG)
2017
Předchozí tři fotografie představují časté lumachely, neboli nahromaděniny svlečků trilobita Onnia superba. V těchto případech jde převážně o svlečky hlavových štítů trilobitů, kterými je břidlice prorostlá doslova skrz na skrz.
Vědecké názvy:
Onnia Bancroft, 1933†
Onnia abducta (Přibyl & Vaněk, 1969)† - u nás se vyskytuje v bohdaleckém souvrství, loc. Praha - Brumlovka
Onnia superba (Bancroft, 1929)† - u nás se vyskytuje v bohdaleckém souvrství, loc. Velká Chuchle
Onnia ultima (Barrande, 1852)† - u nás se vyskytuje v králodvorském souvrství, loc. Levín, zářez dálnice - východní část
Onnia goldfussi (Barrande, 1846) – Deanaspis goldfussi (Barrande, 1846)†
Onnia vysocanensis Přibyl & Vaněk, 1980 – Deanaspis vysocanensis (Přibyl & Vaněk, 1980)†
Onnia ornatus (Sternberg, 1833) – Marrolithus ornatus (Sternberg, 1833)†
- u nás se vyskytuje v zahořanském souvrství přecházející do bohdaleckého souvrství, loc. Praha - Vysočany
Podřízené taxony (rody) čeledi Trinucleidae Hawle & Corda, 1847 †:
Anebolithus Hughes & Wright, 1970 †
Australomyttonia Baldis & Baldis, 1995 †
Bancroftolithus Baldis & Baldis, 1995 †
Bergamia Whittard, 1955 †
Bettonolithus Morris, 1988 †
Botrioides Stetson, 1927 †
Broeggerolithus Lamont, 1935 †
Costonia Whittard, 1956 †
Cryptolithoides Whittington, 1941 †
Cryptolithus Green, 1832 †
Deanaspis Hughes et al., 1975 †
Declivolithus Přibyl & Vaněk, 1967 †
Decordinaspis Harper & Romano, 1967 †
Eirelithus Lamont, 1941 †
Famatinolithus Harrington & Leanza, 1957 †
Furcalithus Fortey & Owens, 1987 †
Guandacolithus Harrington & Leanza, 1957 †
Gymnostomix Fortey & Owens, 1987 †
Hanchungolithus Lu, 1954 †
Huenickenolithus Baldis & Baldis, 1995 †
Incaia Whittard, 1955 †
Jianxilithus Zhang & Zhou in Lu et al., 1976 †
Lloydolithus Bancroft, 1933 †
Lordshillia Whittard, 1966 †
Marekolithus Shaw, 1995 †
Marrolithoides Williams, 1948 †
Marrolithus Bancroft, 1929 †
Microdiscus Emmons, 1855 †
Myinda Stubblefield in Stubblefield & Bulman, 1927 †
Myindella Hutchison & Ingham, 1967 †
Myttonia Whittard, 1955 †
Nankinolithus Lu, 1957 †
Ningkianolithus Lu, 1954 †
Novaspis Whittington, 1941 †
Onnia Bancroft, 1933 †
Paratretaspis Dean, 1973 †
Paratrinucleus Whittington, 1941 †
Parkesolithus Campbell & Durham, 1970 †
Pragolithus Vaněk, 1995 †
Protoincaia Baldis & Baldis, 1995 †
Protolloydolithus Williams, 1948 †
Reedolithus Bancroft, 1929 †
Reuscholithus Bancroft, 1929 †
Salterolithus Bancroft, 1929 †
Stapeleyella Whittard, 1955 †
Telaeomarrolithus Williams, 1948 †
Tetrapsellium Hawle & Corda, 1847 †
Tretaspis McCoy, 1849 †
Trinucleus Murchison, 1839 †
Whittardolithus Hughes et al., 1975 †
Xiushuilithus Zhou in Lu et al., 1976 †
Yinpanolithus Lu in Lu & Zhang, 1974 †
zdroj:
https://www.biolib.cz/
Petr Budil, Michal Mergl, Oldřich Fatka, Martin Lisec - Několik poznámek k funkční morfologii trinukleoidních trilobitů. Zprávy o geologických výzkumech v roce 2010
https://www.biolib.cz/
Petr Budil, Michal Mergl, Oldřich Fatka, Martin Lisec - Několik poznámek k funkční morfologii trinukleoidních trilobitů. Zprávy o geologických výzkumech v roce 2010
